Krnov, - Moravskoslezský kraj

Hornoslezské město Krnov, leží na soutoku řeky Opavy s Opavicí v Moravskoslezském kraji v okrese Bruntál asi 60 km severovýchodně od Ostravy. Poloha v podhůří Nízkého Jeseníku a těsná blízkost česko-polské hranice je hlavním důvodem k návštěvě tohoto historického města.
Osídlení tohoto území sahá až do pravěkých dob. Archeologické nálezy ukazují, že místo je skoro bez přerušení osídleno od starší doby kamenné, zhruba již 30 000 let. Datum vzniku středověkého Krnova je nejasné, první písemné zmínky jsou z poloviny 13. století, přesněji z roku 1240 kdy z listiny českého krále Václava I. je patrné, že daruje panství Kyrnow tišnovskému klášteru. Tak jako i jiná města Krnov vznikl na křižovatce dávných obchodních cest spojující pobaltská hansovní města s Itálií. Krnov brzy získává městská práva. Bylo to za panování Přemysla Otakara II. a pravděpodobně již v počátcích jeho vlády, tedy v 50.letech 13.století. Krnovský hrad Cvilín, postavený ve 13. století z kamene, se stal knížecím sídlem opavskému knížeti Mikuláši z vedlejší větve přemyslovské. Krnovsko tak bylo ve středověku významným územím celkem, ležícím na rozhraní Moravy a Slezska. To bylo důvodem, že pro různých válečných událostech hrál Krnov důležitou roli a válčící strany o něj bojovaly. Přes Krnovsko se obvykle dostávala do země cizí vojska, ve středověku Mongolové, později Dánové,Švédové nebo Prusové. V 15. století obsadil Krnov i celou oblast uherská král Matyáš Korvín a učinil z něj základnu pro svůj boj o český trůn. Po jeho smrti daroval panství král Jagelonec Vladislav II. svému kancléři a blízkému příteli panu ze Šelenberka a Kosti. Do dalších osudů města poté promluvila reformační vlna a náboženské konflikty, které se v 16.století hnaly Evropu a které vyústily v Třicetiletou válku. V roce 1523 koupil knížectví markrabí Jiří Hohenzollern z Ansbachu. S novým vládcem vstoupila zde i nová víra. Horlivý protestant a zastánce Luthterova učení dal vyhnat z panství katolické řády německých rytířů i františkánské bratry minority. Posledním knížetem tohoto rodu v Krnově byl Jan Jiří Krnovský, vrchní velitel vojsk "zimního krále" Bedřicha Falckého. Po porážce stavovského povstání na Bílé hoře byl Krnov za protivení se Habsburkům konfiskován, jeho majitel dán do klatby a roku 1622 udělil císař zemi Karlu z Lichtenštejna. V průběhu třicetileté války byla oblast pleněna postupně vojsky dánskými, císařskými a švédskými. Po válce začal úpadek města a knížectví, ztrácelo na významu, hospodářství upadalo. Další ranou byly prusko-rakouské války o Slezsko za vlády Marie Terezie. Prusové vítězí a Mír uzavřený ve Vratislavi v roce 1742 znamenal pro Krnovsko ztrátu rozsáhlých území po levém břehu řeky Opavice. Rozdělení Slezska znamenalo konec politického významu Krnova. Roku 1849 zaniká krnovské knížectví. Svého znovuzrození se dočkal Krnov až na přelomu 19. a 20. století, kdy jej prudký rozvoj textilní výroby zařadil na jedno z předních míst v Rakousku-Uhersku. Ve století 19. zde bylo již 17 továren na výrobu sukna, vlněného a hedvábného zboží. Industrializace přinesla změnu podoby města. Celý okolní kraj prosperoval, počet obyvatel stoupl až na 30 000. Ve 30. letech 20. století se německé obyvatelstvo, které zde převažovalo, aktivně přihlásilo k německé třetí říši. Místo nich sem přicházeli lidé z různých míst Československa, v padesátých letech se zde usadilo mnoho Řeků, kteří prchali před občanskou válkou ve své domovině. V dnešních době je Krnov význam průmyslovým a kulturním centrem.
V Krnově lze navštívit celou řadu památek. Mezi sakrální památky patří gotický klášter a kostel minoritů, vystavěný roku 1278., farní kostel sv. Martina vystavěný na přelomu 13. a 14. století, který byl několikrát přestavěn. Dále lze navštívit poutní barokní kostel sv. Kříže a Sedmibolestné Panny Marie na Cvilíně z 18. století, kde se rovněž nachází zřícenina gotického hradu a také kamennou rozhlednu. Nejznámější památkou Krnova je jeho synagoga. Tento bývalý židovský templ je jedinou v historické podobě dochovanou a turistům přístupnou synagogou v Moravskoslezském kraji. Je to jedna z pouhých dvou staveb v Česku s dochovanými arabskošpanělskými interiéry. Byla postavena roku 1871 stavitelem Ernstem Latzelem. Délka sálu dosahuje 24 metry, výška dvojvěží 22 metry. Exteriér objektu je novorománský. Uvnitř převládají maurské architektonické prvky. Krnovská synagoga přestala sloužit bohoslužbám na podzim 1938, kdy byly Sudety připojeny k nacistickému Německu. Krátce poté byly synagogy v okolních městech zlikvidovány, ta krnovská však byla zachráněna.Byla zachráněna lstí uvědomělých sudetských obyvatel Krnova. Byla totiž vypálena obřadní síň židovského hřbitova, zatímco ze skutečné synagogy byly odstraněny symboly židovské víry a byla přeměněna na městskou tržnici. Za komunismu sloužila nejdříve jako sklad a později jako archiv. V roce 1994 byla navrácena Federaci židovských obcí a od roku 2003 ji provozuje občanské sdružením Krnovská synagoga jako výstavní a koncertní síň.
Zámek v centru města není veřejně přístupný, lze navštívit nádvoří. Pro chvilky oddychu slouží Chářovský park založený roku 1899.