Vernisáž k výstavě Karolína Jelínková, Kateřina Ondrušková, Jakub Sýkora: Těžba hlušiny - Praha

1. Úvod
2. Kalendář akcí
3. Detail článku

19.06.2019 Atrium na Žižkově

Vernisáž k výstavě Karolína Jelínková, Kateřina Ondrušková, Jakub Sýkora: TĚŽBA HLUŠINY | středa | 19.06.2019 | 18:00 | Vstup zdarma

Adresa a kontaktní informace

Fotogalerie k článku

Společný projekt tří umělců nejmladší generace – Karolíny Jelínkové (1992), Kateřiny Ondruškové (1991) a Jakuba Sýkory (1984) nazvaný TĚŽBA HLUŠINY se zaměřuje na podchycení tzv. malířského odpadu. Nedokončenost obrazů a otevřenost formy vedle záměrné volby okrajových, periferních motivů. Ty jsou navíc často ironizovány. Výstava z "odpadních částí" a nejasných detailů hledá a skládá celek, jehož podoba je výsledkem usilovné tvůrčí práce. Kurátorem výstavy je Petr Vaňous. Vernisáž bude provázet vystoupení folk-experimentálního projektu Lukáše Landy a Filipa Kotláře. Autorské duo pracuje s novými kombinacemi akustických kytar se zvuky analogových syntezátorů.

Hlušina je odpadní materiál vzniklý při řízené těžbě cíleného materiálu. Je nutné s ní při těžbě počítat, vyvolává totiž otázky zpětné rekultivace krajiny. Společný projekt tří umělců nejmladší generace – Karolíny Jelínkové (1992), Kateřiny Ondruškové (1991) a Jakuba Sýkory (1984) nazvaný TĚŽBA HLUŠINY se zaměřuje na podchycení malířského procesu, při kterém se někdy jasně odděluje to, co považujeme za dílo, od toho, co použít nelze, co je autorsky zamítnuto jako svébytný obraz, tedy od jakéhosi druhu odpadu. Jindy však toto rozhraní není tak jednoznačné a záleží na kontextu čtení, zda zkoumaný artefakt je či není plnohodnotným dílem. V případě projektu Těžba hlušiny se může jednat i o cílené nalézání "periferních situací" malby, které vykazují určité překvapivé vlastnosti (vizuální hodnoty) a mohou být oživujícím prvkem pro hledaný obraz a jeho re-kultivaci. 

Při práci na obrazu vzniká celá množina výrazových postupů, které lze osamostatnit a zkoumat v separovaném stavu nebo k nim lze dospět tematickými asociacemi či redukcí výrazu. Těmito postupy jsou míněny například různě pojednané plochy vytvářející dojem otevřenosti, nedefinitivnosti, mohou to být skicovité tahy, energická barevná gesta spojená s přirozeným pohybem ruky nebo nepřirozeným pohybem jakéhokoliv použitého nástroje. Cákance, otisky nebo stékaná barva, náhodné i řízené skvrny, šablony, obrysová, automatická nebo konstrukční kresba, text apod. Záměrná nedodělanost obrazů, otevřenost jejich formy (i významu), potom klade nový důraz na vnější vztahy jednotlivých artefaktů. Do epicentra projektu se dostává důraz na instalační kontext. Podobně je to i s malířskými motivy, které jsou buď ponechány v procesu vzniku a spíše na cosi konkrétního odkazují, nebo se v hledáčku umělců ocitají předměty a objekty stojící zpravidla na okraji jakéhokoliv bližšího vizuálního zájmu. Často je použitý motiv sám ironizován. Výstava z "odpadních částí" a nejasných či ironizovaných detailů hledá a skládá celek, jehož podoba je teprve výsledkem usilovné tvůrčí práce. Zároveň lze projekt interpretovat jako určitou reminiscenci na zlehčení tzv. umělecké generační výpovědi. V konstelaci, kterou projekt vytváří, se totiž uplatňují jednotlivé obrazy a obrazové situace spíše jako elementy skládající celek nežli jako individuální generační výpovědi tří odlišných malířských osobností. Principem je tvůrčí hra, která propojuje odlišnosti a sjednocuje je v nadosobní celek, jenž nad individuální výpovědí upřednostňuje živost, vitalitu a potenciál malířského výrazu – samotné různě pojednané malířské hmoty (barvy), v různých stupních její fixace.

Přesto lze v celku odhalovat různé malířské přístupy a z nich odvozené světy. Karolína Jelínková otevírá vizuální podstatu pojmů, které označují věci a stavy. Prostřednictvím malířské analogie přemýšlí o věcných stavech. Formuluje asociační spojitosti, paralely a protnutí (překrytí) odlišných světů – jazyka komunikace a výrazu malby. Kateřina Ondrušková má blíže k samotnému procesu a stavům proměny. Oslovuje ji neklid, důraz na nestálost a pohyb forem, jež se vyjevují a mizí v čase a prostoru. Její reakce bývají bezprostřední a hravé. Některé obrazy signuje K.O.019. Vytváří obrazový label, v němž vitalita, hravost a energie překrývají svět starostí, problémů a negace. Jakub Sýkora pracuje s prefabrikací a modifikací přejatých forem. Své obrazy buduje systémově na základě estetické redukce a významového de-kontextu. Jeho smysl pro dada-ironii zpřítomňuje soubor obrazů na motivy předpovědi počasí. Estetika komunikace označující ikonkami meteorologické stavy je tu promísena s estetikou operačního systému sjednocující různé virtuální vyhledávače informací. Smysl předpovědi počasí se překrývá s dada-představou možnosti osobní volby toho, jak bude. Přání je tu matkou myšlenky. Skutečnost přesto zůstává nevyzpytatelná, zasahuje do našich osobních plánů a mění je. 

 

Výstava TĚŽBA HLUŠINY nabízí možnosti, jak se v rámci vizuální kultury aktivně vyrovnávat se záplavou techno-imaginace spojené se světem rychlé digitální kultury. Nabízí tři východiska – revidování pojmů komunikace v rovině malířského výrazu, zkoumání rychlých procesů malířského ustalování imaginace na základě asociací nebo zcizování, přepracovávání a de-kontextualizaci globálně zavedených typologických předloh. Malba, potažmo obraz, tu vstupuje do role kritického nástroje, který odkrývá vrstvy automatizované percepce, aby ji (percepci) vymanil z procesu schematizace a otevřel znovu prostor vnímání pro svobodné lidské jednání. Autory spojuje přirozené východisko vitality, které neřeší problémy ani konfliktně, ani silově, nýbrž s ironií a emancipačním odstupem. 

 

Petr Vaňous

 

Jakub Sýkora (nar. 1984 v Rakovníku) – absolvoval Střední průmyslovou školu grafickou – Hellichova v Praze (2000 – 2004) a pražskou Akademii výtvarných umění (2006 – 2012, ateliér Nová média II Veroniky Bromové, ateliér Malba I Jiřího Sopka). V r. 2010 půl roku studijně pobýval na Satakunta University od Applied Sciences v Kankaanpää (Finsko). V r. 2003 obdržel Cenu Jana Zrzavého pro mladé české a francouzské umělce pracující v Bretani a v r. 2014 se stal finalistou Ceny kritiky pro mladou malbu s přesahy. Více informací: jakub-sykora.com 

Karolína Jelínková (nar. 1992 v Praze) – absolvovala Vyšší odbornou školu a Střední uměleckou školu Václava Hollara v Praze (2007 – 2011) a pražskou Akademii výtvarných umění (2012-2018, ateliér Malba I Jiřího Sopka a tentýž ateliér pod novým vedením Roberta Šalandy). V r. 2017 studijně pobývala na Institutu Seni Yogyakarta v Indonésii. Více informací: karolinajelinkova.com 

Kateřina Ondrušková (nar. 1991 v Uherském Hradišti) – absolvovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti (2008 – 2011) a aktuálně právě nyní uzavírá své studium na pražské Akademii výtvarných umění (2013 – 2019, ateliér Malba III Michaela Rittsteina, ateliér Malba I Jiřího Sopka/Roberta Šalandy a ateliér Malba III Josefa Bolfa a Jakuba Hoška). V r. 2017 studijně pobývala na University of Porto v Portu (Portugalsko). 

Kurátor: Petr Vaňous

Vernisáž: 19. 6. v 18.00 hodin (výjimečně středa)

Na vernisáži vystoupí folk-experimentální duo Lukáše Landy a Filipa Kotláře.

Doprovodný program: úterý 25. 6. v 17.30 komentovaná prohlídka s autory a kurátorem výstavy.

Pořádá příspěvková organizace Za Trojku. Vstup zdarma. 

Další akce v okolí

Související kategorie

« zpět na seznam položek

Sdílet

• Facebook
• Google+
• Evernote
• Twitter
• E-mail