Dům „U Vejvodů“ patří k těm nejstarším v Praze. V nejstarších dobách tu byly domy dva. Jeden vlastnil sladovník Jakub řečený Sobek a druhý dům nákladnický, kde se provozovala pivovarská živnost. O renesanční podobu a stavební spojení domu v dnešní celek se postaral na začátku 17. století radní Starého Města Mikuláš František Turek. V roce 1717 za 5100 rýnských kupil dům Jan Václav Vejvoda s manželkou Ludmilou Barborovou. Svou kariéru začal Vejvoda jako staroměstský písař, za nějaký čas byl zvolen do městské rady a 21.3.1745 byl jmenován primátorem Starého Města pražského. V roce 1799 koupil dům za 12.000 rýnských sládek František Tkadlík, a od té doby začíná v domě pivovarská a hostinská sláva domu. Dlouhý by byl výčet osobností, které sem přicházely za dobrým jídlem a pitím. Od proslulých kazatelů kostela sv. Jiljí přes mistra kameníka Matyáše Rejska až po Karla Havlíčka Borovského a Františka Palackého. Hospoda vynášela ale nikdo moc na údržbu domu nedal, a tak se na počátku 20. století dostal do tak špatného stavu, že na něj začal upozorňovat jak Klub Za starou Prahu, tak i Umělecká beseda. V roce 1908 měl být dokonce zbourán. Do čela záchraných prací se postavil akademický malíř Karel Ludvík Klusáček, který dům koupil a začal s jeho renovací což mu přivodilo v budoucnu velké finanční potíže. Aby měl na opravy, zřídil v bývalém průjezdu lidovou restauraci a pod Fantovou ocelovou klenbou otevřel biograf. Za „socialismu“ dosáhl dům „rekordu“ mezi pražskými domy opatřenými tabulkou „Pozor padá omítka ...“, ke které šprýmaři připisovali doušku „.... a někdy i cihly“. Třicet let byla vzácná stavba obložena dřevěným lešením a bedněním. A když bylo kino pro veřejnost uzavřeno, zasedala v promítací síni porota cenzorů rozhodující o tom, který film mohou a který nemohou diváci vidět. Teprve na přelomu let 1999 a 2000 lešení zmizelo a dům se dočkal nákladné rekonstrukce.