Vinohradské železniční tunely spojují Hlavní nádraží s nádražím Praha Vršovice a s nádražím Praha Smíchov.
První dvojkolejný tunel byl vybudován v letech 1869 – 1871 jako součást tehdejší dráhy Františka Josefa. V letech 1945 – 1948 prodělal rozsáhlou rekonstrukci.
Druhý tunel byl vybudován v letech 1940 – 1944.
Stavba třetího tunelu byla zahájena rovněž v roce 1940. V roce 1944, po vyražení cca 290 m, bylo jeho budování zataveno. Dokončovací práce byly zahájeny až v roce 1982.
Každý z tunelů má délku cca 1150 m.

S pracemi na tunelu se začalo pod vedením inženýra Krouského na podzim roku 1869. Nebyly snadné. Tuneláři v té době neměli ani strojní vrtačky ani pneumatická kladiva a o razicích štítech se jim ani nesnilo. Pevné horniny trhali dynamitem, nejběžnějším nářadím byla obyčejná palice, sekáč, krumpáč a lopata. Při ražení byl nový tunel postupně vyzdíván pískovcovými kvádry a stoka hloubená mezi kolejemi odváděla prosakující vodu. Počátkem září 1871 byl tunel hotov a 19. září jím slavnostně projel první parostroj. Brzy se však ukázalo, že vinohradský tunel má řadu nedostatků, ale k jeho zásadní opravě došlo až po druhé světové válce, kdy byl v provozu druhý souběžný tunel dokončený v roce 1944.