Městské podzemí - Jihlava, - Kraj Vysočina

Jihlavské podzemí bylo zbudováno postupně od 14. do 16. století. Vzniklo spojením velkého množství jednotlivých úseků, městských sklepů. Mělo zejména hospodářský význam, k uchovávání potravin a skladování zboží, zejména piva a vína, na konci 14. století to bylo například sukno. Další význam byl vojenský, sloužící jako úkryt civilního obyvatelstva před nebezpečím a jako úkryt cenných předmětů. Také sloužilo k odvodnění a odkanalizování objektů na povrchu a to hlavně v pozdější době. Také se odsud z podzemí budovalo velké množství studní, jejich počet se odhaduje na 210, z nichž některé byly přístupné pouze z podzemí. Bohužel většina z nich je dnes zasypána a právě jejich zdroj je velkou příčinou zaplavení některých chodeb druhého a třetího patra. Odvětrávání bylo zajištěno různými komíny ústícími do ulic a náměstí. Tam byly kryty pozoruhodnými kamennými uzávěry. Hodně těchto uzávěrů však bylo odstraněno při rekonstrukci těchto ulic a náměstí, tím se v posledních letech podstatně zvýšila vlhkost v podzemí. Podzemí mělo také únikové chodby, jimiž bylo možné město opustit až za hradby, do dnešní doby se jich zachovalo v celé délce pět. V 17. století byly některé nestabilní úseky chodeb zpevňovány cihelnými pasy. Postupem času během 18. a 19. století opadával zájem o městské podzemí. Nejčastěji byla využívána sklepní část při domech, jejich majitelé pak chodby zazdívali. Zbytek pak sloužil už spíše jen jako kanalizace. Tento se pak postupem času zanášel, zaplavoval a propadával což postupně začalo ohrožovat město. Za druhé světové války byly sklepní prostory a některé chodby využívány jako protiletecké kryty. Až v roce 1957 byl zpřístupněn pro veřejnost zhruba 1 km chodeb. V 60. letech 20. století došlo právě pod vlivem propadání chodeb k betonové asanaci, která právě v nejvyšším patře poničila místy středověký ráz chodeb a sklepů. Roku 1969 byla zpřístupněná část uzavřena a otevřena opět až v roce 1991. Mezitím byla roku 1978 objevena svítící chodba, dnes nejvíc známá část jihlavského podzemí. Expertizou byl prokázán v tomto úseku na stěnách luminiscenční impregnační nátěr, který po nasvícení ve tmě zelenkavě světélkuje. Zřejmě pochází z doby druhé světové války, kdy podzemí sloužilo jako protiletecký kryt. Také hlavně díky výzkumu známého novináře Klímy, který zde natočil stín neznámé osoby. V těchto místech se také udává vstup do jiného prostoru, citlivý jedinci uvádějí při doteku na tomto místě nepříjemné pocity.

Plocha jihlavského podzemí činí 50.000 m2, délka celého labyrintu 25 km a to ve třech patrech. To nejstarší nejméně hluboké se nachází v hloubce 1-4 m, druhé patro pak 4-7 m a třetí patro zhruba v hloubce 10-14 m. Nejhlubší objevená část dosahuje 22 m hloubky, ale tyto místa jsou trvale zatopena vodou. Teplota v chodbách se stabilně pohybuje v rozmezí 8-12 oC. Šířka chodeb má průměrně 2-2,5 m a výšku 1,8-2,6 m, jejich rozměry hodně ovlivňuje jestli jsou dodatečně zpevněny či ne. V současné době je podzemí veřejnosti přístupné, o to se stará sdružení Georgii Agricola, založené v roce 1999. Otevřeno bývá víceméně celoročně, vyjma měsíce ledna. V zimním období, ale spíše jen pro hromadné výpravy.