Výstava Ludvíka Fellera v Galerii Dion - Praha

1. Úvod
2. Kalendář akcí
3. Detail článku

08.05.2013 - 26.06.2013 Praha

Nenechte si ujít Retrospektivní výstavu Ludvíka Fellera v Galerii Dion, 8. 5. – 26. 6. 2013Od nepaměti cestu lidstva doprovází symboly, znaky a jejich soustavy umožňující formulování, záznam a přenos zpráv, jindy - ve zvláštních souvislostech -se setkáváme i se specifickými znalostmi sloužícími ke zprostředkování, prezentaci a výkladu znamení: jevových momentů vzbuzujících vzpomínky na mnohdy až…

Adresa a kontaktní informace

Fotogalerie k článku

Nenechte si ujít Retrospektivní výstavu Ludvíka Fellera v Galerii Dion, 8. 5. – 26. 6. 2013

Od nepaměti cestu lidstva doprovází symboly, znaky a jejich soustavy umožňující formulování, záznam a přenos zpráv, jindy - ve zvláštních souvislostech -se setkáváme i se specifickými znalostmi sloužícími ke zprostředkování, prezentaci a výkladu znamení: jevových momentů vzbuzujících vzpomínky na mnohdy až archaické děje, události inicializující naše myšlení a dávající popud k rozhodování a konání. Okruhy symbolů a znaků jsou rovněž přirozenou součástí umění, zvláště výtvarného. Jeho posláním jsou nejenom reflexe reálného světa a prožívání každodennosti, ale i vztahování se k řádu universa a veškerenstva. Výtvarná ikonografie proto vychází z odrazů přírody a civilizace, posláním uměleckého díla je tlumočení pocitů a citů. Tématika symbolů a znaků je pak zvláště podnětem nevšední tvorby a mimořádného díla Ludvíka Fellera (nar. 1929), název probíhající výstavy v Galerii Dion odkazuje na její retrospektivní charakter a na umělcovu zdejší předchozí prezentaci v roce 2008.

Česko-německý výtvarník Ludvík Feller ve své umělecké tvorbě vychází z osobního sepětí s přírodou, z prožitků četných pobytů v ní. Pojetí a specifický vid svých děl odvozuje z analytického pozorování i pocitového vnímání, z hodnocení významové struktury a geometrického tvarosloví přírodních útvarů, jimž - jejich ozřejměným dominantním rysům, přiřazuje znakový charakter. Vhled do tvůrčího procesu umělce a návod k porozumění jeho dílu celistvě může nabídnout autorův rozsáhlý cyklus Příroda/člověk/materiál v akci, řada souborů velkoformátových fotografií objektů: vesměs poutavých, jen částečně aranžovaných seskupení přírodních útvarů a materií, jindy snímků instalací v plenéru, artificiálních staveb v krajinných scenériích. Dílčí soubor Příroda & My tak například prezentuje seskupení dřevin, jindy mohylové stavby z kamenů, jinde jednoduchou instalaci spočívající z obtočení vyčnívajícího skalního útesu lanem. Autor vyhledává a nachází výtvarně působivé přírodní struktury, následně dává vzniknout novým celkům na prostém principu hromadění či odebírání, jejich vid umocňuje a ozvláštňuje aditivním způsobem: přidáváním sourodých i nehomogenních prvků. Prostředníkem skladby je zkoumání vztahů tvarů a barev užitých komponent, poměřování jejich poloh a vzájemných seskupení, konečné dílo: výslednici variační hry překladů fixuje paměťovým záznamem: pořízením snímku výsledné struktury. Tvůrčí proces završený aktem záznamu je tudíž i fixací prožitku a dosaženého prozření; následně se nabízí přenos dosaženého poznání směrem k divákovi, k jeho cestě obnovy sepětí s přírodou a hlubšího chápání podstaty bytí. V dalším sledu tvorby nacházíme konceptuální díla, jejichž inicializačním momentem jsou (s výstupy stejnojmenné) vlastní procedury akčních dějů: Zpevňování; Provazování; Shromažďování; Splétaní; Skládání; Vkládání; Prokládání; Odkrývání atd. V názvech se někdy také odráží asociativní podobnost detailů fotografií s reáliemi kolem nás, viz zvolená pojmenování, jako jsou Intarzování; Šklebení; Objímání; Line atp. Znakový charakter realizací je tak vesměs návodem k jejich interpretaci, rámec pozadí kompozic přináší i procesy zapojování dalších příměrů, díla tím získávají další dimenze volnosti otevírající cesty k výkladové mnohovýznamnosti. Sepjetí volné přírody a geometrických segmentů totiž asociuje nejen paralely, ale i protiklady, otevírání se prostoru uvádí příměry konečného a nekonečného. Implicitně v dílech je zahrnuta i složka času; nejenom v charakteru citovaných časoprostorových dějů jako jsou Svazování; Řazení apod., ale i sekundárně v odkrývání Davidem Böhmem postulovaného implikátního řádu vesmíru: přírodní děje a procesy vychází ze své minulosti, současný stav dějů je určujícím počátkem budoucího. Díla jako Klíčení či Vlnění nejsou proto jen momentkami zastaveného času, ale i snímky plynutí přičemž vyznívající přírodní estetika obrazových dějů spíše než odrazem lingvistiky znaků je tady vyjádřením širších kulturních kontextů.

Příbuzný vizuální dojem a ideovou spjatost vykazují autorovy Objekty s vyzněním komorních plastik, drobnější stavby vznikající montáží různorodých matriálů, zvláště dřeva a kovu většinou v protiváze s přírodními elementy. I zde umělec k aditivní skladbě svých děl používá v přírodě nalezené prvky typu segmentů větviček, vyplavených dřívek, kamenů obroušených vodou i úlomků minerálů, spojovacím materiálem jsou motouzy z přírodních vláknin. Procesní postupy tvorby objektů jim přiřazují jména, jako jsou Štěpení; Vklínění; Spojení; Vázání; Zkroucení; Navíjení; Zavěšování apod., pojmenováním je někdy i vyjádřeno tvarosloví celku (Trianglování). Některé podobně vytvářené objekty umělec i rámuje (cyklus Aloe, skladby větévek s ohýbanými rameny). Rovněž u objektů plastická tektonika děl má znakový charakter, svým elementárním tvaroslovím poukazuje k přírodním archetypům a k přirozenosti člověka, zjevné stopy stáří některých kompozičních prvků jsou průzorem do plynutí času.   

Vlastní malířský a kreslířský talent Ludvík Feller vyjadřují a tlumočí cykly obrazů a kreseb. V jejich názvech se opětovně odráží výtvarné postupy (Křížení; Překrývání), postulován je znakový charakter děl (Znaky v akci), vedle řečeného vyznívání tvarosloví obrazových komponent podstatná je jejich symbolika. Ať již vědomě či podvědomě umělec uplatňuje prvky znamení asociující jak obecně přijímané významy, tak teprve probouzející se, polozapomenuté či dokonce skryté výklady. Kompozice tak nejenom svou estetickou krásou, ale i jistou tajemností podněcují naši představivost, jsou spouštěčem úvah a myšlenkových přeskoků.  V daném pojetí můžeme například interpretovat stěžejní cyklus "Vidle", soubor obrazů, jejichž centrálním prvkem je útvar podoby písmena Y, na němž či do něhož jsou v jednotlivých dílech aplikačně zakomponovány různorodé elementární geometrické obrazce. Možný výklad základního tvaru například přijímá odkaz na starobylé runy, mezi nimiž podobný znak je nositelem významu a komplexity pojmu "život", aplikované druhotné ikonografické tvary jsou nositeli dalších přiřazených (kompozicím přiřazovaných) významů: kruh je symbolem ducha, dokonalosti, nekonečného cyklu a tudíž i koloběhu tvoření, zániku a obnovy (Vidle – Kruh), kruhy přiřazené k sobě tlumočí magii jednoty hmoty, energie a ducha, v přeneseném významu spojení a nekonečnost (Vidle – Nekonečno), soustředné kružnice vyjadřují spojení materiálního a duchovního, jsou symbolem prozřetelnosti a moudrosti (Vidle – Svatyně), čtverec je symbolem hmoty, stability, řádu a celistvosti, při postavení na roh znamením pomíjivosti (Vidle – Poklad), kříž vyjadřuje protiklady i zmar života (Vidle – Kříž), znak hvězdicovitého zkřížení čar je runou věrnosti (Vidle – Konfrontace; Křížení). Poněkud odlišný charakter a vyznívání mají kompozice z jakoby pohozených různorodých přírodních elementů: listů, větévek, okvětních lístků; jejich poetický charakter je dán jak bílou plochou podkladu, tak jemností pastelových barev elementů, jejich tónů, valérů a odstínů. Svoji roli zde hraje tradiční psychologie barevnosti: zelená barva je znakem klidu a bezpečí, zelenomodrá vyjadřuje uzavřenost, žlutá osvobození, soulad a harmonii, oranžová navozuje pocit radosti, tepla a slavnosti okamžiku, žlutozelená tlumočí chlad, vlhko a ticho, modrá klid, důvěru a spokojenost, modrozelená hrdost a odtažitost, fialová melancholii a tajemství, řídce zaznívající červená vzrušení, sílu a moc, ale i lásku; to všechno, jak bylo řečeno, na bílém základu, symbolizujícím neurčitost, čistotu, pocit osvobození a nekonečnosti. V názvech obrazů je přitom vyjadřován buď akční postup tvorby (Pudrování) nebo, a to častěji, pomyslný mentální stav (Rozjímání; Vzrušení).  V příbuzném vyústění do podoby vizuálních znaků umělec vytvářel i své starší kresby, povětšinou kvaše a tempery často v monochromním zaznívání modří a šedí tlumočících smutek meziprostorů, současné kresby s vyšším stupněm volnosti pak nabývají i rys kaligrafií. I pro kresby pak platí úsloví, že síla spočívá v jednoduchosti, jejich působivost se odvíjí z poukazů na svět čistých idejí, na zakotvenost duše člověka v aristotelovských principech a v řádu.

V našem pohledu na výstavu Ludvíka Fellera v Dionu jsme se dotkli jen prezentovaných oblastí tvorby. Obsáhlost umělcova díla, počet aktivit a šíře jeho zájmů by si pro celkové postižení vyžádaly objemnou studii, na tomto místě můžeme jen přidat poukaz na jeho práce s papírem (tak zvané Papíraže) a tvorbu ilustrátorskou (Cartoons), zvláště musíme vyzdvihnout autorovy návrhy firemních znaků, log a informačních systémů.  a nemůžeme opominout i činnost publikační, úzce propojenou s pedagogickým působením na Hochschule der Künste v Berlíně a Fakultě užitého umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem ve funkci profesora. I tak však vystavené ukázky souborů Příroda & My, Objekty a Kresby jsou dokladem nevšedního díla, které svým sepjetím s přírodou je pro nás obrazně "otevíráním studánek", ukazatelem cesty k plnosti bytí.

Jestliže současná hektická doba odsouvá naše vědomí k povrchnostem, dílo Ludvíka Fellera – právě souzněním své formy a řádu přírody - je tolik potřebným zastavením v proudu událostí, je ukazatelem možnosti jednoty rozumu a citu, jakoby v průzračném času vodítkem přesahu každodennosti směrem k doteku universa, jeho harmonie.

Těšíme se na vaši návštěvu.

Další akce v okolí

Související kategorie

« zpět na seznam položek

Sdílet

• Facebook
• Google+
• Evernote
• Twitter
• E-mail