Anežský klášter

1. Úvod
2. Památky
3. Detail článku

Praha

A to už jsme u Anežského kláštera. Anežka Přemyslovna dala kdysi zbudovat svůj klášter opravdu velkolepě, jako nedobytnou pevnost. Do ohraničeného božiště se v dobách nepřátelských vpádů uchylovali lidé z celého okolí. Klášter stavěla na rozhraní staré doznívající kultury románské a nově se rodícího gotického slohu. Dala postavit tři chrámy, několik kaplí a dva kláštery. Výsledkem jejího zakladat…

Adresa a kontaktní informace

A to už jsme u Anežského kláštera. Anežka Přemyslovna dala kdysi zbudovat svůj klášter opravdu velkolepě, jako nedobytnou pevnost. Do ohraničeného božiště se v dobách nepřátelských vpádů uchylovali lidé z celého okolí. Klášter stavěla na rozhraní staré doznívající kultury románské a nově se rodícího gotického slohu. Dala postavit tři chrámy, několik kaplí a dva kláštery. Výsledkem jejího zakladatelského počinu je skvost české rané gotiky, kterému se v té době říkalo "České Assisi". Přesné datum založení kláštera historikové neznají, ale předpokládají, že k němu došlo hned na počátku Václavovy vlády a že stavba postupovala velmi rychle. Už 21.3.1235 mu Václav I. udělil veškeré svobody a privilegia, jaké měla do té doby jen vyšehradská kapitula. Když 22.9.1235 Václav I. zemřel, byly jeho ostatky za přítomnosti jeho nástupce Přemysla Otakara II. uloženy do rozměrné opukové hrobky v kněžišti, na místě, které podle staré tradice náleželo jen zakladatelům kláštera nebo jeho největším dobrodincům. Nový král pak spolu s Anežkou dokončil v roce 1291 v areálu kláštera stavbu přemyslovského mauzolea, zasvěcenou Spasiteli – Salvátorovi. Na jedné z hlavic triumfálního pásu mauzolea je Anežčina podobizna. Její tvář prozrazuje činorodou energickou ženu, zjemnělou prozíravou inteligencí, ženu krásnou a duševně bohatou. Narodila se pravděpodobně roku 1211 jako dcera Přemysla Otakara I. a jeho ženy Konstancie z rodu Arpádovců. Od šesti let byla vychovávána v klášteře ve Slezsku. Dalšího vychování se jí dostalo v klášteře v Doksanech. Posléze byla na výchově na dvoře rakouského vévody Leopolda VI. Otec ji zaslíbil synovi německého císaře Frridricha II. Ze svatby ale z politických důvodů sešlo. Dvakrát se o ni ucházel anglický král Jindřich III. Devatenáctiletá energická dívka však o svém životě rozhodla sama a přijala řeholi sv. Františka z Assisi. Těžké rány zažil klášter za husitských válek. Husité jej přepadli, násilím nutili řeholnice k přijímání podobojí, a když nechtěly, vyhnali je a v klášteře začali vyrábět houfnice a praky. Zlaté monstrance a kalichy roztavili a ze zlata razili mince. Po skončení husitských válek zůstal klášter dlouho opuštěn. Teprve v roce 1556 se zde usídlili dominikáni. Po nich přišli klarisky které tu žily až do roku 1782, kdy Josef II. klášter zrušil. Od té doby celý areál pustl, stával se domovem chudiny a útočištěm bezdomovců. Do střech zatékalo, zdi se hroutily a obecní úřad nakonec rozhodl, že bude klášter zbourán. Proti tomu se postavili představitelé kulturní veřejnosti. Iniciátorem byl Jan Zeyer. Vlastní obnova začala v roce 1900 a s přestávkami pokračovala až do roku 1986. V současné době je v areálu galerie. V roce 1282 spoluzakladatelka kláštera, Anežka zemřela. Podle legendy byla pohřbena v kapli Panny Marie. Až klarisky, které přišly do kláštera v roce 1628, pátraly po posvátných ostatcích dávné abatyše, aby se mohly domáhat jejího svatořečení. Ostatky ženské kostry sice našly, ale vznikly pochybnosti o tom, zda patří opravdu Anežce. Záhada z Františku zůstala do dnešních časů nerozluštěna. Také proto trval proces Anežčina svatořečení tak dlouho.

Zajímavé akce v okolí

Související kategorie

« zpět na seznam položek

Sdílet

• Facebook
• Google+
• Evernote
• Twitter
• E-mail