Dům U Černého vola (Loretánské náměstí)

1. Úvod
2. Památky
3. Detail článku

Praha

Dům patří do domovní fronty, která byla budována po založení hradčanského předměstí ve třetí čtvrtině 14. století. Na místě dnešního domu již tehdy zřejmě stála gotická zástavba. Dnešní dům je v jádru renesanční, ale ze dvou stavebních etap. Jedna proběhla v 60. letech 16. století a další kolem roku 1629. Dům zabírá lichoběžníkovou parcelu mezi Loretánskou ulicí a Úvozem. Rozdílnost výšek těchto …

Adresa a kontaktní informace

Dům patří do domovní fronty, která byla budována po založení hradčanského předměstí ve třetí čtvrtině 14. století. Na místě dnešního domu již tehdy zřejmě stála gotická zástavba. Dnešní dům je v jádru renesanční, ale ze dvou stavebních etap. Jedna proběhla v 60. letech 16. století a další kolem roku 1629. Dům zabírá lichoběžníkovou parcelu mezi Loretánskou ulicí a Úvozem. Rozdílnost výšek těchto komunikací způsobuje že dvorek je vzhledem k Loretánské ulici umístěn v úrovni suterénu a jsou z něj přístupny sklepy. Oku lahodící dvoupatrová fasáda je z vrcholného baroka a byla do této doby upravena v roce 1726. Nejvíce nás zaujme hlavně svým domovním znamením. V bohatě dekorované kartuši je tady vyvedeno kolorované vyobrazení sv. Lukáše, který ukazuje Panně Marii s Jezulátkem v náruči jak je zpodobnil na svém obraze. Podle legendy sv. Lukáš za svého života vytvořil na 7.000 obrazů. Zajímavostí je že dům U Černého vola jako jediný v této části domovní fronty nemá a nikdy neměl loubí. V minulosti středem bloku dnes stojících domů probíhala hradební zeď ze 14. století součást opevnění Karla IV. Fragment této hradby se jako ostatně v několika dalších domech dochoval ve sklepích. Kromě toho se zde nalézá i nejstarší sklep, gotický, z doby kolem roku 1500, zaklenutý polokruhově valenou kamennou klenbou. V domě byl od nepaměti šenk, později hostinec. Za první republiky tam působil hostinský Josef Brinda. Pověstná byla drsná přízviska, tituly a jadrná rčení, jimiž častoval hosty. O tomto šenkýři se říkalo, že není pro hosty, nýbrž že hosté jsou pro něho. Jeho zvykem bylo, že mu host nesměl podat prázdný půllitr. Z ruky hosta jej nikdy nevzal, musel stát vždy na stole a na tácku. Přesto měl tento svérázný hostinský stále plno, možná proto že kromě dobře ošetřeného piva se nabízely i buřty s cibulí, naložené rybičky a podobné lahůdky. V 90. letech 20. století hrozilo že v rámci malé privatizace hospoda zanikne nebo se z ní stane luxusní restaurace, cenově nedostupná místním obyvatelům. Proto vzniklo sdružení na zachování hostince. Jeho členové napsali dopis tehdejšímu ministrovi privatizace Tomáši Ježkovi s prosbou o vyjmutí z privatizace, s tím že si hospodu vezmou sami na starost a zachovají nejen její staropražský duch, ale i přijatelné ceny pro hosty. Veškerý výnos pak věnují sousední škole pro nevidomé děti. Tak se také stalo, hospoda funguje dodnes a z jejího výtěžku tak mohla škola pořídit mikrobus, dřevěná vodicí madla v budově školy a další užitečné věci. Sdružení za zachování hostince U Černého vola obdrželo za svoji činnost 20.2.1997 cenu Nadace Místa v srdci.

Související kategorie

« zpět na seznam položek

Sdílet

• Facebook
• Evernote
• Twitter
• E-mail