Malostranský hřbitov

1. Úvod
2. Památky
3. Detail článku

Praha

Zde na Malostranský hřbitov chodil pro své hřbitovní kvítí Jan Neruda. Hřbitov byl založen jako Olšanské hřbitovy v době moru, roku 1680, na bývalé vinici koupené malostranským vlašským špitálem. Za moru v letech 1713-14, tady byla postavena i morová kaple Nejsvětější Trojice. Když v roce 1786 císař Josef II. z hygienických důvodů zakázal pohřbívání uprostřed města, začali košířský hřbitov, ležíc…

Adresa a kontaktní informace

Zde na Malostranský hřbitov chodil pro své hřbitovní kvítí Jan Neruda. Hřbitov byl založen jako Olšanské hřbitovy v době moru, roku 1680, na bývalé vinici koupené malostranským vlašským špitálem. Za moru v letech 1713-14, tady byla postavena i morová kaple Nejsvětější Trojice. Když v roce 1786 císař Josef II. z hygienických důvodů zakázal pohřbívání uprostřed města, začali košířský hřbitov, ležící daleko za hradbami, používat Malostranští a lidé z Hradčan. Hřbitov je cennou galerií funerální plastiky 18. a 19. století. Jeho středu dominuje monumentální pomník biskupa pasovského knížete Leopolda Thun-Hohensteina. Model pomníku vytvořil sochař Václav Prachner. Postavu klečícího knížete pak ulil z železné litiny Dominik Zafouk. Odpočinek zde našlo mnoho osobností kteří se zasloužili o naše národní obrození jako manželé Duškovi, K.J.Erben ( v roce 1907 přenesen na Olšany ), Antonín Mánes, hudební skladatel Václav Tomášek, stavitel Palliardi, František Ringhoffer, Karel Boleslav Štorch a další. V půdě Malostranského hřbitova, který jde dnes už více neudržovaným městským parkem než hřbitovem, leží i oba rodiče Jana Nerudy. Hřbitov se stal inspirací mnoha básníků například Františka Kožíka kterého upoutal kamenný náhrobek malého děcka, které je vytesáno v životní velikosti a leží na kameni v dlouhém rubášku se sepjatýma rukama. Napsal o něm pohádkový příběh o malostranském děvčátku, zbloudilém andělíčku, který přijal poslání všechny milovat a všem pomáhat. Kožíkova Svatá holčička byla psána v roce 1943 pro malé čtenáře, kteří prožívali svá dětská léta v nacistické okupaci, aby jim zkrášlila život vyprávěním o tom, že dobro vždycky vítězí nad zlem. Děti si z neznámé holčičky udělaly svou malou svatou. Přinášely ji květiny i psaníčka s prosbami. Vyprávělo se, že v jedné rodině na Újezdě vyrůstalo neobyčejně hodné děvčátko, nadané schopností rozumět řeči zvířátek a květin. Jednoho dne si dítě hrálo na okně s panenkou a upustilo ji. Instinktivně po ní vztáhlo ručky, ztratilo rovnováhu a vypadlo z okna. Podle jiné varianty děvčátko vidělo z okna tatínka vracejícího se z práce. Chtělo mu běžet na proti a vypadlo přitom z okna. Ale jiná pověst také vypráví o tom, že děvčátko bylo dcerkou malíře Kristiána Rubena a zemřelo v nejranějším věku. Na náhrobku od sochaře Josefa Maxe lze s obtížemi přečíst jen jméno Anny Degenové a letopočet 1851. Podle matriky se devčátko narodilo v roce 1848, takže zemřelo asi ve 3 letech.

Související kategorie

« zpět na seznam položek

Sdílet

• Facebook
• Evernote
• Twitter
• E-mail